Tanec v islámské kultuře: mezi pietou, mystikou a sebevyjádřením Úvod: složitý konsenzus v rozmanitosti Tanec v islámské kultuře představuje složitý a dvojsmyslný jev, který nelze jednoduše posuzovat. Jeho vztah k němu se formuje v trojúhelníku náboženských předpisů (šaría), sufijské mystické praxe a místních národních tradic. V důsledku toho vzniká široké spektrum praxí: od plného nepřijetí v některých salafitských kruzích až po povýšení tance na nejvyšší formu uctívání u sufiů. Toto napětí má kořeny v různých interpretacích islámského práva a antropologie, jakož i v historickém interakci islámu s předislámskými kulturami dobyvaných národů. Religiózně-právní (fikh) diskurz: povolení a podmínky În rámci islámského práva (fikh) neexistuje přímý zákaz tance v Koránu. Nicméně teologové vyvozují své hodnocení z obecných principů a hadisů (předání slov a činů proroka穆罕меда). Kritický přístup (makruh nebo haram): Základní na hadisech, odsuzujících podřizování se druhému pohlaví, odsuzujících nadměrné smíchání pohlaví a zábavy, které odvádějí od pamatování na Alláha (zikr). Zejména jsou odsuzovány tance, které jsou považovány za vyvolávající sexuální vzrušení (fitna), ať už jsou předváděny ženami před muži nebo naopak. V této perspektivě jsou často odsuzovány mnohé moderní pop-tance. Uměřený/ povolený přístup (mubah nebo halál): Dopuskuje tance při dodržení několika podmínek: Náklonnost (niyat): Tanec neměl být hříšný nebo neúčelný, ale mohl by sloužit jako povolená radost (například na svatbě). Obsah: Pohyby neměly imitovat opačné pohlaví nebo být urážlivé. Kontext: Absence smíchání pohlaví, užívání haramního (alkoholu), hudebních nástrojů, které mohou být považovány za zakázané. Oděv: Musí odpovídat normám šárije (avrat zakrytý). V důsledku toho se v praxi v různých madhhab (právových školách) a kulturách vytvořily vlastní zvyky. Například na svatbách v arabských zemích často tančí odděleně, zatímco na Kavkaze nebo v Turecku mohou být smíšené tance na rodinných oslavách ... Read more